UMÍRÁM

Utíkám městem,
nevím kam …
Zvlhlá jsem deštěm,
to nevnímám …

Co se na mě všichni díváte?!
Na práci nic jiného nemáte?!

Nechte mě být !
Já nechci zachránit !
V očích vám čtu,
chcete se ptát :
„Co se té malé holce
mohlo jenom stát,
že život si chce brát?“

Nechte mě všichni být!
Já už nechci zastavit…
nemůžu,
nechci,
bolí to !

Déšť a slzy se spolu míchají,
na tváři, co zkřivená je bolestí,
na co ti lidé ještě čekají?
Všichni jste naplnění krutostí !!!

Dál utíkám, nespomalím,
slovo ze sebe už nevypravím !
Zklamali jste mě všichni,
tak na mě nemluv a ztichni !!!

* * *

Kde to jsem?
Co se to děje?
Je to sen?
Co se mi směje?

Necítím vůbec nic,
ani tlukot vlastního srdce …
Chtěla jsem ti jen říct …
nemůžu, zklamal´s mě trpce …

Dívám se dolů na tělo,
bezvládně ležící na silnici,
Co se té malé holce stalo,
že řasenku má rozteklou po líci ?

Je mrtvá …

„To je ta holka, co před chvílí tu běžela“
říká někdo z lidí kolem,
a já se vznáším u mojeho vlastního těla,
povznesená nad svým bolem …