Anotace: ...už to je rok a nic se nezmenilo..jenom pár lidí prošlo kolem.. (nemá to rytmus, nemá to sloky, nemá to verše, ale snad i tak se v ní nekdo pozná)
Nemůžu najít tu svou cestu,
srdce chce doleva, hlava doprava,
tak chodím dokola, bloudím
...no tak pojď..!
Chodíš okolo mého kruhu,
tak přijď za mnou dovnitř
tady jsem doma..nedobrovolně..
je to smutné místo, osamělé
neznámé a já jsem uvnitř
Ale ty chodíš jen okolo
..bojíš se?
..chápu, já taky
Nevím, co se deje venku
Tak přijď a pusť mně
a nedívej se na mě tak!
..jsem zmatená..
Mám jen prázdný pohled,
nemám pro tebe odpoved
..pryč, prosím!
sluni nepřeháněj. já neumím psát...
jo a za chvilinku mi bude 14. heč :)
12.11.2006 18:51:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
Já bych rád dal dobré hodnocení ale nějak tomu nerozumím. Mám na to právo. Mrknu na další. Ale je to tak nějak jiné a tím i zajímavé.
08.09.2006 19:21:00 | umělec2
Myslím, že podle hodnocení už víš, že tohle známe nebo máme za sebou asi všichni. Takže nezoufej a koukej nás k sobě pustit! :-) Ve dvou či více lidech se ty vnitřní zdi lépe bourají...
Nádherná báseň!!!
06.09.2006 22:39:00 | Levandule
ode dneška volam na kždýho horolezce "Zubřéééééé!!"..třeba budem mít štěstí:o))
27.08.2006 13:13:00 | aveefa
Hezká básnička. A děkuju taktéž za hezké komentáře. Mimochodem když srdce velí doleva a hlava doprava, zkus jít rovně ;-) JInak doufám, že se třeba potkáme někde na skalách, když horolezíš.
27.08.2006 12:46:00 | Zubr
Pěkné, smutné... Máš podobné pocity... :( A myslíš, že někdy přijde k Tobě dovnitř? :(
27.08.2006 12:18:00 | Mademoiselle Drea