Dnes svítí jiskry na skle
plakalo se v chladnu
na okenní tabulku
pozlatit tu chvíli
kdy věříš v zázrak světel
pozlatit a neposkvrnit
mámení a ryzost
jasnozřivost ohňů
rozsetých jen drobně, obnažených zcela
zahlcena krásnem
pro zářící slzy
v nemyslitelném okouzlení
Moc Ti děkuji. Máš v mnohém pravdu, i když rozložená duše těžko cítí jinak než mozaikovitě.
08.10.2006 10:26:00 | Lasska
Tahle Tvá báseň je jako mozaika ,trošku mi přijde že zní jako rozezpěv,tóny jsou tak známé ale ještě ne poskládané do hotového tvaru...jakobys chtěla využít včechny krásný slova skoro mermomocí.snad se nezlobíš.(moc děkuji za poslední komentář,moc mě potěšil)
27.09.2006 21:27:00 | Art Brasi