Anotace: strach
Sníh padá,
jak odpuštění ve jménu jara,
skála se drtí ve jménu práva,
vina je zahanbena
a srdce může volně dýchat,
to pak výkřik do něma je jasná zář tvého já.
Tato se mi taky moc líbí. Souhlasím se Zamilovanou...
Taky ve mě Tvé básně jakoby něco vyvolávaly. A vůbec to není nepříjemné. Naopak.
10.09.2006 01:19:00 | Šantir
Krásná. Opravdu pro mě ano.
Dokonale vystihuje určitý pocit,který však nezvládnu pojmenovat.
Snad někdy na to přijdu, snad se i vrátím... Což dělám málo kdy.
Měj se krásně, kapičko. :)
Pa, Týnka
29.08.2006 19:55:00 | Zamilovaná do nezamilované doby