Předěl
Předěl
Po dlouhém mostě kráčím, už není cesty zpátky;
přede mnou stojí brána a za ní jen žal a zmatky.
Já však tou velkou bránou ke všem čertům musím jít
a v otrocké svobodě, v řetězech jen budu žít.
Vtom příjde ke mně strážný, kazajku mi nasadí:
"Jen se drž hezky zpátky," z úšklebkem mi poradí.
Ta kazajka těsná na míru je dělaná;
z konvencí je ušitá, z pruderie utkaná.
Do mého mozku hlídka vnitřních hlasů nastoupí,
Jejich velitel Censor, ten nikdy ne prohloupí.
Každičkou myšlenku tón káravý přehluší,
kruh nejhustšího křoví ohradí celou duši.
Já však mám svobodu rád, tak dím tobě, osude,
hlídek, ohrad či plotů na duši mé nebude.
Žádný censor v nitru mém trýznit mysl nebude!
Tak já pravím tobě, ty všemocný osude!
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Ze stylistického hlediska máte pravdu, tenkrát jsem ještě, jako hodně začátečníků, psal upjatě vázaně, dnes bych asi na tento typ básně použil volný verš. Co se obsahu týče, cítím to stejně i dnes. Tzv. dospělost je pro mě ekvivalentní umění se přetvařovat, resp. kontrolovat, nežít svůj život, ale žít jako domácí zvíře — ty budeš poslouchat a dostaneš za to nažrat a střechu nad hlavou.
29.08.2006 22:01:00 | Zahir
Mně zaujalo sdělení.Možná tam není prostor pro vlastní myšlenku, domýšlení si.Ale asi je, jo..je tam.Pro mne ano. Ale opět tady forma mírně drhne.
29.08.2006 21:42:00 | BlackTangerine
ař takle vázanej verš nee, ani ta myšlenka se mi moc nelíbí v mnohém by se ti dalo odporovat, ovšem pokud to fakt tak cejtíš tak ti to nikdy nevymluví :o) jo a koukna na moji básen je taky pro tebe OUKEJ?
29.08.2006 21:09:00 | Pavel Kotrba
