Má existence touží po anihilaci,
nechat se spálit svým protikladem
a rozplynout se ve světle prapodstaty,
kde neexistuje čas ani prostor.
Má duše prahne po nicotě,
jež rozdrtí všechny pocity v prach elementárních částic
a umožní mi alespoň na chvíli nebýt
otrokem svého vlastního já.
Však nebaví mě na ni čekat až do smrti
v zajetí absurdní bezvýchodnosti,
která mé nitro více dusí,
než nadlimitní koncentrace přízemního ozonu v letních parnech.
Asi tu myšlenku plně nechápeš... Dojít naprostému souladu můžeš i teď a nemusíš čekat. Rozhodně Tě nemá nic dusit.
30.08.2006 00:03:00 | Mors
my dva? no to si taky myslím nepamatuju ale pokud to bylo semnou tak snad v souvislosti s tím že mám rád krátkou linku že se mi to hezky čte
29.08.2006 21:29:00 | Pavel Kotrba
na fotony jsi zapomněl :o) jo tohle se dá číst , mám rád filozofickou nebo alespon hodně přemýšlivou poezii
29.08.2006 21:06:00 | Pavel Kotrba