Myšlenky

Myšlenky jak zajíci,
ohmataná těla času.
Zrcadlo před nás stavící,
v černém člunu bez plachet.
Zrcadlo života-střep.

Bílí Fénixové snad jednou
na tmou přeplněný svět,
z popela času povsatnou.
Svět jako nádraží,
kde se cesty kříží.
Musí být někde místo,
kde všechno je světlo.

Tak rozbij to zrcadlo,
střep noci zastaví tep.
Když světlo nepřichází,
či nemáš kam jet.
Když láska se ztrácí
a víry ubývá jak by smet.
Černé zrcadlo noci,
pohltí i tvůj zpěv.

Tak rozbij to zrcadlo
a použij ten střep.

Otevři brány