Černý déšť

Podej mi ruku
a nastav tvář.
Malý dárek ti dám.

Nečekej peníze,
nečekej zlatý důl,
na ten já nemám.

Přesto ti dám poklad,
jak cejch můj,
vpálený do duše.

Nastav ruku,
ať můžu ti do ní vložit,
něco krásného...

Z mraků se rozlil déšť,
jak inkoust nejde smýt,
tou černou barvou nás pokryl.

Krása z dlaně j epryč!
Ten inkoust nezmizí,
nevážil sis daru mého...

Snažíš se chápat, černý déšť,
padá na tebe závist,
nebo je to jen falešná láska?

Neodpověděl jsi, vysmál ses,
přestal černý déšť však příjde den,
kdy objeví se zas.