Anotace: ..
Papíroví draci hoří nad obzorem.
Na svých botách mám ještě ranní rosu.
V tvé tváři je šťastný klid.
Buší mi srdce.
Jsem.
Jednomu z draků už hoří pentle.
Pomalu si balím své věci.
S přesností švýcarského hodináře
prodlužuji okamžik.
Spíš.
Už jsou – celí v plamenech.
Hodiny tikají svoji píseň.
Dívám se, jak jsi krásná.
Mám sbaleno,
odcházím.
Svoboda popela padá k zemi.
Vím, že to nikdy nepochopíš.
Pokouším se uniknout,
svým vlastním plamenům.
Dveře za mnou tiše klaply.
Jsem připoután k zemi.
Nemohu uniknout.
Jsem v pasti.
Hořím.
Znám...
co umí požár...
a že jen spáleniště po něm zbývá...
takové, na kterém se znovu
velmi těžko začíná...
Vím...
27.10.2006 20:27:00 | Cecilka
jejda, teď koukám, že sis mě trochu oťukl.. heh, díky, žes ztrácel čas:) Taky si tu počtu.. časem.
07.09.2006 21:57:00 | Euka
Vypadá stroze.. ale není.. zvláštní básnička..taková zpověď..
Recept bych ti ráda dala.. ale když já vždycky peču od oka..
07.09.2006 21:48:00 | Euka
teda ta je nádherná a přece se v ní najde tolik sm,utku i lásky že se to nedá přečíst jen jednou, nádherná opravdu
07.09.2006 11:36:00 | Jats
shořím vlastní svobodou
připoutána k zemi...
k nebi křídla nemohou
jednou přijde pochopení
že zůstat smí i odejít
ten kdo věří ve znamení
07.09.2006 07:19:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd