Anotace: o životě...jen tak obyčejně...a o skryté touze nás všech - "slyšet se"
Někdo po celý den
pracuje, shromažďuje, nakupuje
- plní svůj rodinný sen -
ten svůj, jen svůj sen propaguje.
Vaří, žehlí, učí své děti,
kouká na televizi, miluje,
stele a vyhazuje smetí,
sem tam to "své" stěhuje.
Kam novou kytku položit,
zašít ponožky, utřít prach,
jak zase zmodernizovat byt?
Svůj smích, slzy, vztek i strach...
separujeme
ode všech a od všeho
... co je nám do koho a do čeho?
Já žehlím, peru a vařím,
miluji, učím své děti,
občas v depresi se škvařím,
občas vstříc lidem letím,
vstříc k jiným separé,
kde také občas slyším,
že nová hudba zahraje -
ty, já ono, my, vy, oni,
i přes nevyžehlené prádlo a ego,
v ulicích srdce voní
slyšení nejen toho "svého"...
Myšlenkově mi to přijde docela dobré, ale zpracování je přece moc popisné a některé rýmy... možná bych to zkusil bez nich. A možná jsem jenom debil
07.09.2006 18:22:00 | JardaCH
Asi na tom něco je....člověk z té přemíry povinností, prát, žehlit, rodit děti, učit je, šatit, živit...atd. nemá čas ani na sebe, natož na někoho jinýho...Pěkně a výstižně napsané.
07.09.2006 17:08:00 | Epona
hezká
07.09.2006 15:29:00 | Trdlo
Hodně štěstí ve Tvých básních i ve Tvém světě naruby.
Velmi povedená výpověď.
07.09.2006 09:47:00 | Anny
Nebýt mých zálib,na které mám již čas-nebo si ho drze vezmu-byla bych dosud přesně v takové separaci.
Báseň je moc hezká a vybízí k zamyšlení.
Mooc ti děkuji za komenty.Jsem ráda,že jsem tě trošku poznala.Díky.
07.09.2006 07:14:00 | s.e.n