Bolí mě hlava z těžkých myšlenek
a černé mraky plují oblohou
snad umřu, nenajdu-li lék
touhy své vězním, ven nemohou
Srdce tluče jak zběsilé
hledá volný, klidný kout
obavy já mám nemalé
nevím, zda stát či se hnout
Kde najdu klid a pokání
v pokoře žít já nesvedu
kdo duši mou jen zachrání
tok času zastaví do břehů
Bez přístavu se protloukám
těžký balvan si tahnu životem
do oken druhých tajně se koukám
modlím se k Bohu v tichém úžasu
Na téhle křižovatce
možná mnohý stál...
nevěděl kudy
a kam by se dal...
každá z cest zdála se
tak stejnou být...
tak prosil o drobnost,
chtěl jen směr naznačit...
Na téhle křižovatce
možná mlha byla...
stačilo slunce,
by se rozpustila...
Hodně silná básenka...
a krásná...
18.09.2006 19:36:00 | Cecilka
maminko milá copak se děje, však víš že můžeš přijet na kávičku a vylití srdíčka do mého malého bytečku
08.09.2006 14:53:00 | Jats
přimlouvám se za to hnutí. Ve stinných koutech rada nečeká.
Oslovilo mě to. (velmi)
07.09.2006 16:34:00 | černočerný