S melodií saxofonu,
jistotou plout.
Neodpovídat na ozvěnu,
hledat jediný, tichý kout.
Každé město musí mít
kousek bez hranic.
Odtud kamkoliv jít,
nehrát si na nikoho a na nic...
Osud píše...
Výměnu léta s podzimem.
Máme být tiše, úplně tiše
v rytmu s něžným saxofonem.
Óje, saxofon. Když něžně svým drsným hlasem pohladí, brečí v písničkách a tančí nám po zádech až se mi zježí vlasy v zátylku...
04.10.2006 23:29:00 | G.P.
I když se mi to zdá trochu kostrbaté, vypadá to celkem nadějně. A saxofon mám rád.
08.09.2006 13:54:00 | JardaCH
i když do básní nerad pletu osud tobě se to povedlo pěkně zakomponovat a zcelit, mě to takle vyhovuje
07.09.2006 21:28:00 | Pavel Kotrba