Ztracena

Měním se a upadám
v malou temnou nicotu,
jak bílá květina uvadám,
bořím se v svou samotu.

Na duši mi sedí klubko zmijí,
přijdu si sama, smutno je mi
a život mě jaksi... míjí,
sklopené mám oči k zemi.

Těžce, přetěžce hledám porozumnění,
opájím se v smrtelné závrati,
po těle rozbíhá se mi mrazivé chvění,
cítím již zmije do duše vnikati.

Pomozte mi, prosím, kdokoliv z vás,
volám do bídného lidského smíchu,
vidím ten lidský jas,
však sama zkomírám v tklivém tichu.