Smát se básni?
Smát se básni?
Čti báseň zvečera, či piš ji nad ránem,
vznášej se v oblacích, na tvrdou padni zem,
ta báseň vždy bude Duše obrazem
a okamžiku, co neměl snad se stát
kdy Tělo zvládlo Duši překonat
Však básni, ne, té se nelze smát
Ať dotkla se mě něhy pohledem,
ať žhavým uhlím v koši železném
zas znovu čtu, než hodím kamenem
Proč zrodila se, dokážu se ptát
či pouhá slova vnímám akorát?
Když srdcem čtu, pak nemohu se smát...
Komentáře (17)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
to: Jarka
komu? jsem tu na Literu možná nejstarší,
takže té NEJMLADŠÍ :o)))
Nebo ne?
J.C.s
15.09.2006 12:07:00 | j.c.
a komu jsi tu básni věnoval, jestli to není tajemství?
Dík za komentář, mě napadají samé bizarnosti, jsem už od přírody tak nastavená...:-))
15.09.2006 11:11:00 | Jarky
píšete srdcem a proto můžeme srdcem číst...
14.09.2006 13:30:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
Ač ten, kdo čte srdcem, se nesměje,
přec maličká zbývá naděje,
že to slovo,které zahřeje,
též vyloudí úsměv letmý.....
Ten, kdo čte srdcem, se smát nemusí,
však jestli to alespoň nezkusí,
možná bude mít to srdce na kusy
ještě dřív ,než venku se setmí...
14.09.2006 10:54:00 | Branwen1
Vy mě vždy nějak dostanete, nebo usadíte a ani se nedokážu cynicky chechtat, protože Vám , Vaše slova vždy věřím, intuice, skladba slov, věk a ne pathos ale ryzost.
14.09.2006 09:06:00 | Jarky
