Havran

Havran

Černý posel temnoty,
u vchodu si sedí.
Ignoruje bonmoty,
do tmy tiše hledí.

Čeká klidně na svůj čas,
pak poznamená suše
„ Nevermore, či znovu zas?
Ty zpropadená duše.

On je soudce vševědoucí,
co hraje si s osudy,
ďábel či bůh všemohoucí
utrží kus ostudy.

Vždyť po věky se dohadují,
kdo pánem nad smrtí je,
své zákony prosazují,
a ten pták se jen směje.

Ale každý ví, že až přijde čas,
zazní v temných chodbách chór,
a Havran pak dí znovu zas,
své věčně živé Nevermore.