Bydlela s námi...
Bydlela s námi...
moderní, zaměstnaná žena.
Jen maličko šedivé vlasy,
jen trochu upracované ruce
a jemné vrásky.
A hřejivý úsměv,
když jsem k ní přibíhal:
Babi, co jsi mi přinesla?
Trochu se stydím
za ty chvíle,
kdy jsem chtěl sladkosti
a ne jí.
Bydlela s námi ve svém bytě,
už dávno, dávno v důchodu.
Shrbená o hůlčičce,
stříbrné vlasy
a hluboké vrásky.
A hřejivý úsměv,
když jsem přicházel:
Babi, jak se dnes máš?
Trochu se stydím,
že v těch chvílích
kdy mi odpovídala
jsem tak málo naslouchal.
Bydlela s námi ve svém bytě.
Jak jednoduchá věta
a přitom všeříkající.
Teď už bydlí sama
v zahradě ticha
a já mám pocit
nezaplaceného dluhu.
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskMoji babičku srazil os. autem opilý řidič. Přelítla celou silnici až na plot. Už ji nezachránili. :´o((
:´o((
21.09.2006 16:15:00 | NikitaNikaT.
Básenka je to moc hezky napsaná, ale toliko smutná.
21.09.2006 16:15:00 | NikitaNikaT.
tak pravdivé je to , človek až keď niekoho stratí začína spomínať čo ešte mohol povedať, urobiť,.. ale oni to tam vedia - určite, otec mi to raz povedal...
V prvom riadku si pridaj m - svém ( alebo má byť své?)
18.09.2006 18:02:00 | vierka1
Tak to vítej do klubu. Taky jsem se ani nestihla rozloučit. Odjela jsem na služebku a když jsem po třech dnech dorazila, už jsem neměla babičku. Kdybych jí aspoň řekla, že jí mám ráda...
18.09.2006 11:51:00 | Aglája
Tenhle pocit nesplaceného dluhu znám moc dobře.Dodneška mě mrzí,že jsem k mé babičce nechodila častěji,že jsem si jí občas dobírala,že jsem jí neříkala,jak moc jí mám ráda,....Tak snad si z toho vezmem ponaučení pro příště:-)
18.09.2006 09:43:00 | Cizinka
Trapně řečeno : Dojalo mne to. Tady nejde o dluh, prarodiče pocítí lásku, jen tím jak je děcko chytí za ruku a všechny resty splatí dětský úsměv, který je darem pro ně největším. Sakryš, dnes jsem ale nechutně sentimentální :OD.
18.09.2006 09:40:00 | Jahudkka
Tak tuhle neznám. Je v ní hodně pravdy, a slz, a vzpomínek. Vím, že nikdy nevyhasnou. Dluh se těžko maže, ale.... třeba jí anděl teď čte Tvou báseň v té zahradě ticha, a každým Tvým slovem lásky se dluh umazává, a nakonci by Tě ráda objala a odpustila Ti, ale Ty její ruce neucítíš... co s tím? Dokážeš pro ni odpustit sám sobě???
18.09.2006 08:46:00 | Levandule
...myslím, že tu lásku z tebe vnímala
ve chvíli, kdy sladkosti ti dávala...
a tuším, že i okamžiky vyprávěcí
vnímala stejně... bylo ti dobře přeci... :o)
Něžné pohlazení...
18.09.2006 08:43:00 | Cecilka
Naskočila mi husina, co víc napsat...
18.09.2006 08:23:00 | smudlinek