Navlékám slovíčka jak malé korálky,
na nitě myšlenek, do věty.
Řadím je za sebe
a ony se vplétají,
do básní jednoho poplety.
Píšu ta slovíčka sazemi z komína,
na kuži krásných blondýnek
a ony slzami z tváří je smývají,
zbyde z nich černý pramínek.
Vsáknou se do trávy,
slunce je vysuší
a z deštěm zpátky naprší,
snad aspoň některá najdou si cestičku,
přes oči k srdci a do duší.
Pěkné! Koloběh sazí v přírodě. akorát v tom Íráku není moc těch blondýnek, ne?
19.09.2006 00:30:00 | poetos