Anotace: ---
Vždycky jsem tvrdě snášela,
všechno co život mi připravil,
pořád se kolem usmívala,
i když mě úsměv nebavil...
Jenže teď už nemůžu nic,
usmívat se, brečet, ani řvát...
Chtěla bych o trochu víc,
než sama sobě si dál lhát...
Tak co mám dělat?
jak mám žít?
Už nechci hledat,
ani dál snít!
Nejde mi procházet,
bezstarostně životem...
Vidět Slunce vycházet,
s posledním výdechem...
Řekni mi důvod,
dalšího snažení?
Tak dej mi návod,
pro nové zrození!
21.09.2006 15:24:00 Cecilka
Návod? Božínku, těch je víc než dost!!
Zkus třeba zastavit se, nadechnout radost!!
Určitě nějakou zbystří tvůj jasný zrak,
vždyť dokážeš se kolem podívat!!
19.09.2006 20:12:00 Mors
Smilníku! :oP Občas se to prostě hodí a s tím nic nenaděláš... A navíc, kdo Ti tohle řekl? Ňákej básňolog? :o)
19.09.2006 19:25:00 Smilník
No já nevím, tvůj talent se pozná až přestaneš zneužívat sloves jako rýmů. Takhle to nemá velkou hodnotu, ale jsi mladá a věřím, že na to přijdeš.
19.09.2006 18:11:00 Magna
to s tím sluníčkem se mi líbí. návod určiťě najdeš, taky ho hledám, držím ti pěsti :-)
19.09.2006 17:58:00 Katitek
Máš fakt krásný básničky,máaš talent.. Ale nějaký smutňoučký..neboj,to bude zase šechno dobrý..
Jinak ti děkuju za hodnocení mých pokusů o něco:)