Vždycky jsem tvrdě snášela,
všechno co život mi připravil,
pořád se kolem usmívala,
i když mě úsměv nebavil...
Jenže teď už nemůžu nic,
usmívat se, brečet, ani řvát...
Chtěla bych o trochu víc,
než sama sobě si dál lhát...
Tak co mám dělat?
jak mám žít?
Už nechci hledat,
ani dál snít!
Nejde mi procházet,
bezstarostně životem...
Vidět Slunce vycházet,
s posledním výdechem...
Řekni mi důvod,
dalšího snažení?
Tak dej mi návod,
pro nové zrození!
Návod? Božínku, těch je víc než dost!!
Zkus třeba zastavit se, nadechnout radost!!
Určitě nějakou zbystří tvůj jasný zrak,
vždyť dokážeš se kolem podívat!!
21.09.2006 15:24:00 | Cecilka
Smilníku! :oP Občas se to prostě hodí a s tím nic nenaděláš... A navíc, kdo Ti tohle řekl? Ňákej básňolog? :o)
19.09.2006 20:12:00 | Mors
No já nevím, tvůj talent se pozná až přestaneš zneužívat sloves jako rýmů. Takhle to nemá velkou hodnotu, ale jsi mladá a věřím, že na to přijdeš.
19.09.2006 19:25:00 | Smilník
to s tím sluníčkem se mi líbí. návod určiťě najdeš, taky ho hledám, držím ti pěsti :-)
19.09.2006 18:11:00 | Magna
Máš fakt krásný básničky,máaš talent.. Ale nějaký smutňoučký..neboj,to bude zase šechno dobrý..
Jinak ti děkuju za hodnocení mých pokusů o něco:)
19.09.2006 17:58:00 | Katitek