Jsou místa smutných vrb a tůjí
kde smějí se jen hrdličky
kde kapradí a břečťan bují
ve stínu staré kapličky
co osudů - a každý jiný
pokrývá kamenitá zem
co skutků, tužeb, jaké viny
a jakou lásku, jaký sen…
tady je cítit tíha let
čas zdrtí všechno na světě
a část z těch radostí i běd
neseme v živé štafetě
To není marnost… jen běh času
zakletý je tu v stín a klid
dál nesem všechnu šeď i krásu
i věčnou touhu být a žít
Jsou místa kterým vážnost sluší
MEMENTO MORI - vždyť já vím –
dokud nám v těle srdce buší
o život dbejme především
Na mne zas dýchne pokoj zvláštní,
jak vyrovnaná hladina
bez pláče, smíchu, bez všech vášní,
jen vědomí, že začíná
s každým koncem zas něco jiné
a úcta tělo objímá,
úcta před vším, co teď nevíme,
co jen pocit napovídá...
Překrásně napsaná...
24.09.2006 14:00:00 | Cecilka
poklona, potlesk...nebo tak něco...
23.09.2006 22:32:00 | Trdlo