Jen tvoje oči

Jen tvoje oči

V teplém oparu nočních snů
ležím ti v náručí a ty mě hladíš
hebká jak housle, co zrovna ladíš
tisknu se k tobě a moře zpívá
píseň svou vilnou když nebe se stmívá

V měsíční záři pod hvězdným nebem
cítím v ten okamžik my dva jsme jeden
a luna čarovná jest naším knězem
když splyneme poutem jak slepeni medem

Ve světě zloby a věčného strachu
ležím ti v náručí jak dítko malé
a nechci nic víc než oči tvé šedé!
co řeknou mi víc než modlitby bledé…

než znavený kněz, jež víru nezná
než ubohá doktorka jíž rok jen zbývá
než žena co učí, však život ji míjí
než otec co synovi principy vpíjí
než matka, jež dítě své rukou trestá…
jen JÁ SAMA vím, co život mi chystá
jen já jsem ta jediná, jediná pro mě
a nikdy víc nechci mít víc lidí v domě!