Noční píseň
V zašedlém stínu nočních cest,
Když hvězdy svítí mi nad hlavou
Bloudím ztracená jak toulavý pes
S duší děravou
Příliš hlasitá je má tichá samota,
Příliš tichý je okolní les
A z měsíce zeje němá prázdnota
Jak by už nikdy neměl víc vzkvést
Z prastarých obrazů milenci vyvstali
Kráčejí po stezkách věčného TEĎ
A pod nebem střeženém plachými anděly
Šeptají do ucha "k lásce své leť!"
Jak stíny kráčejí blažení milenci
Cestou mou ponurou v závoji bledém
A nikdo se nikdy o mě víc nedoví
Neb samotou trávím se jak prudkým jedem…
Tak to jsem rád, protože by byla škoda aby si tě nikdo nevšímal, když píšeš takové skvosty. :)
02.10.2006 11:17:00 | Mácha
Ne, Mácho, vůbec mi to nevadí! Jen me to prekvapilo, tot vse! :-)Za takovy ohlas jsem naopak rada! Takze diky...
02.10.2006 09:49:00 | Isobel
Omlouvám se ti. Za to, že jsi narazila na svoje jméno můžu já, protože jsem na tebe zavedl diskuzi. Neb se mi líbíš, teda líbí se mi jak píšeš. :) Tak jsem na tebe upozornil, Černočernýho. Pokud ti to je nepříjemné, tak prosím přijmi mou omluvu.
02.10.2006 07:38:00 | Mácha
Neb samotou trávím se jak prudkým jedem…
moc hezké vyjádření.
A děkuji za komentář.
01.10.2006 19:59:00 | černočerný
Ale nemáš zač, mě se fakt moc líbí jak píšeš. Má to děj a spád a něco....něco....nevím, vždycky mě to chytne.
01.10.2006 19:18:00 | Mácha