Osudové blues
Osudové blues
Běžím a utíkám
chci proběhnout cílem
Co stalo se mi osudem?
Běh třicátým kilometrem
Kde nechala jsem zdraví asi
a spousty svojí krásy
Vozík stal se živým pomníkem
Vítr pouhou vzpomínkou
Běh, budoucím hrobníkem
Přesto říkám díky,
jednou jsem maminkou
syna mojí pýchy
ještě snad chvíli malinkou
Denně hryže mě svědomí
Moje máma o tom nemluví
Táta čeká v záhrobí
Tak proč dlouhé vlasy?
Memento v den spásy
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
No, ona má normálně drsnější pohled na svět a ten se jí teď ještě zdrsněl. Z jakých důvodů? Netuším ani trochu. Něco jsem jí před půl hodinkou napsal, ale jestli na to zareaguje...Mrzí mě, jak se cítí. A koukal jsem, že jsou na ní lidi naštvaný. Chápu, ten její komentář u buližníka je drsnej, ale i tak je mi jí líto. No, moc toho asi nezmůžem. Snad napíše a ještě větší snad, že se uklidní :-(
10.10.2006 14:06:00 | smudlinek
Uf, děvče, teď jsi mi dala... Za odvážný obsah tisíc bodů!!! Hele, fakt se drž, já to měla taky zlý, ale ne až takhle... :-( Při CFS (chronický únavový syndrom) jsem sice leckdy nepohla rukou, nevstala z postele, neunesla lžíci k ústům... Ale - díky bohu - je to za mnou. A s těmi stopami své nemoci umím vycházet... Kdyby bylo zle na duši, víš, kde mě najdeš... No, možná bude lepší e-mail: achja@seznam.cz
Možná už sem dnes nepůjdeš, ale i tak na Tebe myslím, a přeji Ti nádherné sny, na dálku Tě šimrám pod nosem levandulí, to aby se Ti lépe spalo (uklidňuje a hojí, snad i duši?) a aby sis to své snění skutečně užila... :-)
04.10.2006 22:43:00 | Levandule
