Poloviny

Poloviny

Anotace: Ty a já... nekonečná kapitola.

Kolik snů věnuješ mi, můj pane?
Kolik bezesných nocí?
Mohu si žádat štěstí?

Malinký koušíček postačí...

Spřízněné duše ve větru pláčí
Drží se za ruce, dokud poryvy větru
nerozdělí jejich jediné srdce vejpůl.

Pak na podlahu ukápne kousek mne i tebe.

Jen jediné chci slyšet slovo.
Jedinou otázku smím ti dát?
Co bude dál?

Levá komora, pravá síň... Co s nimi?
Vždyť jedna bez druhé nemohou žít...
Vezměme řetěz. Spojme je.

Snad neobjeví od zámku klíč.

Až ucítím tě na své kůži,
pak chtěla bych slyšet,
jak železné okovy přestanou řinčet.

Ticho léčí.
Léčí duše.
Autor Aishia, 04.10.2006
Přečteno 283x
Tipy 1
Poslední tipující: Luccissek
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Je to hezké... Jen mě to nepřipadá tak harmonické, jako ty předchozí. Tamto prostě na sebe navazuje jako provazy. Prostě ta slova za sebe patří. TAdy bych řekla, že jsi sem tam udělala malinký uzlík. Ale je to hezké:)

25.06.2009 09:22:00 | Luccissek

Tiše pročítám tvé věci. Zanechávají silný dojem..

02.01.2007 10:32:00 | Mango-Holka

Je to moc krásné a divím se, že ještě nikdo jiný - kromě mne - nereagoval...

16.10.2006 18:34:00 | Aro

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí