Samotář

Anotace: Tuhle baladičku jsem napsala na památku kamarádovi,který už není mezi námi. Už patnáct let sní svůj věčný sen. "Moc mi chybíš."

Sbírka: Z mého života.

Noc střídá den
a příroda v šero se halí,
když žhavá jiskřička
zapálí ohýnek malý.
Utichl vánek v listoví,
co přes den našeptal,
to se noc nedoví.

Jen samotář šepotu rozumí
s písní a kytarou
ve světle plamínků,
to světu sdělují.
Něžné tóny a hřejivý hlas,
píseň co přesvědčí,
co probouzí lásku v nás.

Oheň tiše dohasíná,
jiskry mu malují svatozář.
Tklivá píseň doznívá
ke spaní se ukládá samotář.
Usíná dítě přírody,
úsměvem září mu tvář.
Písnička ozvěnou doznívá,
do říše snů odchází samotář.

Už píseň doznívá
v korunách zašumí.
Les si ji zazpívá,
jak člověk to neumí.
Do snů nás provází,
ty zlé pryč odhání.
Pro klidnou dobrou noc
a krásné svítání.