Už je mi chladno,
chladno,
zima je mi…
odchází život každým výdechem
vdechuji prázdno a
duši vydechuji
od úst jde pára…
vidím jen tmu a
světlo nevidím
stmívá se
stmívá za poledne
rosviť mi aspoň kousek naděje
do prázdných dlaní
nehty si zarývám
necítím bolest
neslyším nic
já snad umírám…
Milej Mexico, Tvoje verše, jsou pohlazením pro mou dušičku. Díky za ně a koukej psát. Už dlouho pauzíruješ!
09.10.2006 16:09:00 | Hannazka
Hannazko,ty zlobidlo!Děkuju za tvoje milé komentáře,ale když si čtu tvoje básničky,tak se za ty svoje spíš stydím:)hezký den
09.10.2006 14:07:00 | mexico
Díky za koment, každá kritika je pro mě cená .. ale objektivně usuzuji, že pokud Matička je slabej pokus o baladu, tak nevím co je pak to tvé v téhle básni .. určitě se to některým čtenářům líbí a o tom to je .. nikdy nenapíšeme nic, co by se líbilo všem .. ale tohle .. no nevím .. tomuhle já říkám podprůměr literu .. ale nic ve zlém .. jen kdyby ti bylo třeba 14 a ne 37, tak řeknu, že to máš ještě před sebou .. ale takhle .. no náhoda je blbec .. zatim .. ;))
P.S. Teď půjde hodnocení Matičky určo dolů jesti tu máš nějaké příznivce, ale to mi nevadí, svůj úspěch už měla .. =)) .. tak zdar a dobrou tvorbu ..
07.10.2006 13:02:00 | Miro Sparkus
ty poslední verše hodně silné, ten pocit už jsem zažila, no přežila sice, fakt hodně ryzí pocit
06.10.2006 22:17:00 | Jarky