Půlnoc nezralých milenců
Půlnoc nezralých milenců
Je půlnoc
a daleko je ještě ráno
pro stín mramoru
ve světle měsíčním
kdy ticho nehybné
zadusí výkřik matky probuzené
snem hrozivým.
Proč odsouváš desku
z hrobu mého
ty
která nemáš nikdy slzy v očích svých
a nenecháš mě spát.
Tak vstávám
tebou probuzen
abych v noční rose
protřel oči své
a připil zlatem hvězd
na zdraví své
ač toho již je netřeba.
Na
tu máš květiny zvadlých aster
přitiskni květy mrtvé
ke hrudi své
neboť v dutém hrobu
dýchá prázdnota a já.
Posedíme
v hodině půlnoční
zamyšleni sami nad sebou
tak
že přeslechneme
křik našich matek
probuzených snem hrozivým.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Krásná,opravdová -citlivě napsaná báseň.Snad má skutečný podklad?Je to jedno.-je dojemná.
22.01.2007 09:33:00 | s.e.n
přeji ti krásný vánoční čas a spoustu pohodových dní
21.12.2006 13:42:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
A zanedlouho po půlnoci zasuneš náhle sám zpátky tu hrobní desku, rozhodnut ulehnout zpátky do studené temnoty a už se nikdy nenechat vyrušit tou, která byla možná jen zvědavá, zda jsi opravdu zemřel … A ona ještě chvíli bude čekat, nechápajíc Tvé počínání, ale pak přestane křísit zvadlé astry, položí je na Tvůj hrob a opustí hřbitov, za jehož zdí kvetou louky a občas prolétne i barevný motýl. A Vaše matky usnou poklidným spánkem beze snů.
09.10.2006 22:00:00 | janewe
