Procitnutí

Anotace: není to báseň, není to próza, jen myšlenky. Takový menší nesmysl, co mě napadl.

Stojím uprostřed něčeho, čehosi.
Stojím a rozhlížím se.
Nevidím nevnímám necítím a přesto..
přesto se bojím.

Rozhlížím se - nic nevidím!
Jsem slepá a nepřipouštím si to.

Naslouchám - Neslyším!
Že bych snad ani neslyšela?!

Necítím chlad, necítím své tělo!

Nemohu procitnout, avšak procitla jsem.
Vidím sebe samu, vidím se na obraze.
V nicotě.

Avšak nyní zjišťuji,že je to pravda,
slepá, hluchá, bez citu.. byla jsem taková?
Ne! křičet bych chtěla.
Křičet jen křičet.

Vidím, slyším a cítím - taková jsem Já.
Nejsem cladná, cítím žár.
Nejsem slepá, vidím.
Nejsem hluchá, slyším.

Cítím, že ŽIJU.