Vnitřní Harpyje
Vnitřní Harpyje
Prostírám hostinu
Květiny růžové
Provoní krajinu
Zuby se bělají
Ústa tak lačná
O chuti zpívají
Na dosah sytosti
Harpyje z hostiny
Nechají pár kostí
Hlad vztek a slabost
Ve stopách Phinea
Pozvedám tu kost
Vlastního selhání
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Tuhle jsi psala na mé narozeniny
/ani jsem ji tehdy nečetla/
tak kéž Ti letos krása rozkvetla
a do úsměvu tikají zas tvoje hodiny...
07.10.2010 10:38:00 | šuměnka
Kašli na vlastní selhání,
na to je vždycky času dost.
Tu kost mršti po Harpii,
ona je nezvaný host.
Určitě házíš líp, než Pineus.
20.11.2006 19:43:00 | Mourek
No, mě by zase ty poslední řádky chyběly. Líbí se mi to celé. A hlavně konec.
11.10.2006 16:25:00 | smudlinek
První dvě sloky jsou do sbírky poezie, u druhých mě ruší vždy posldení řádek, jako by byl vynucený... jen můj osovní pohled.. Ale ten začátek mě moc oslovil..
11.10.2006 16:09:00 | Buližník
