Na vlnách
tvého nezájmu
plavím se dál...
Rozvodněnou řekou,
náručí skal,
daleko na vlnách,
tak lehce jako prach...
Jak popel ve vlasech
anebo kopretiny,
to mě jen ženou
do daleka stíny...
Však nemám strach,
neb na vlnách...
Plavím se dál.
No tak se nenech
bez cíle hnát!!
Vždyť pádlo máš,
zkus kormidlovat!! :o))
(jo, to jsou ti vodáci nezkušení,
nejdřív popletení a pak promáčení)
Promiň, ale nemohla jsem si trochu jedu odpustit... básenka je krásná, to jo, to jo... píšeš moc hezky, ale to já už vím, heč!! :o))
19.10.2006 19:46:00 | Cecilka
No je to zajímavé, celkem dobře popsané, ale něco mne tam ruší, asi změny rytmu. ale myšlenkou a pocitovým vyjádřením je to good
12.10.2006 14:30:00 | Manik