Téměř pohádková
Téměř pohádková
Starý hejkal s větví slez
by pohádkový prošel les,
zas naslouchá písni kosů,
dotěrnou odehnal vosu,
loudavým jak brouzdá krokem
dvě vážky uzří nad potokem
Kmitají se, žádné stání
v ustavičném laškování
a že Múza se v nich zhlídla
z veršů mají svoje křídla
Báseň bzučí o souznění
zadečky se vlídně vlní,
tajemství co jen ony znají
se smíchem si šepotají
Teď pošilhává jejich zrak
na hejkalův z listí frak
a hejkal nastavuje dlaně
zkouší, zda usednou na ně
že je chytí, spíše ne
tyhle vážky rozverné
Vždyť už také zmoudřel věkem
v toulkách pohádkovým světem
tak pocit má, jen mezi námi,
na svobodné že si hrají dámy
když mu zamotají hlavu
a odlétnou bez pozdravu
Zmizely směrem ke křoví
jak kouká hejkal veršový,
dál s úsměvem jde akorát
kdo neměl by ty vážky rád
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
..vážně vážek styl to není
odletět bez rozloučení..:o))
v šustění a křídel snění
posílají políbení..
..modrotřpytným dováděním
vážky z lásky srdce plení
hejkalovi v kuropění..
díky za tu nádhernou básenku..
16.10.2006 18:17:00 | šuměnka
Zcela jistě nezmizely
bez řádného rozloučení...
to by nebyl jejich styl,
něco sis tu přibarvil... ;o)
Stará jedubaba zná
veršového hejkala...
srdce jeho zlatem svítí,
obě vážky s chutí chytí,
do veršů je zkouší zvát,
kdo by ho za to neměl rád!!
:o)
hmm...drndy... :o))
15.10.2006 20:12:00 | Cecilka
Ty jsi mi ale klasik psychológ,pohádkológ a hlavně velký Ezop, pěkná bajka, balalajka, kdopak se má chytit za nos, kos,či kosice, je to lidí směsice.
Zavolej až budeš v Praze...sídlím tam, živého bajkaře jsem ještě neviděla...
15.10.2006 16:48:00 | Jarky
Hezky jsi to těm dvěma "drndám" napsal, moc pozdravů a díků posílám tam k tobě.
13.10.2006 12:23:00 | Hančí
Vzpomněl jsem si na pohádkový les, který děláme s dětmi na táboře. Taky je tam hejkal a vodník a vážek kolem řeky...
13.10.2006 08:05:00 | G.P.
