Prvni žblept noční

ve chvíli samoty
kdy čas je jen ozvěnou
vzpomínky trouchniví
odchází přátelé…

nepovíš ?

co chtěl bys
co cítíš
co ztrácíš
co chceš dát
možná odpovíš…

mlčíš!?...nečekám! chci odpověď

-zase plyne čas tichem-

cítíš jak přicházíš o sebe
prosíš ať andělé vezmou tě na nebe
pak zastavíš.
pohlédneš před sebe
a uvidíš co jiní přehlednou.
co je to?
to co jiné žene kupředu
a jiné zastaví.

-otázky visí v éteru-

Pak vzpomeneš si na dobu
kdy hledal si odpovědi

-slzy tlačí se ve víčka-

když zvěděl si odpovědi
raději si zapomněl
jak kruté je milovat
jak trpce chutná láska

…

naposled umírá naděje.
povídali…
ale kde že pravda je
teď umírá touha člověka:

ústa mlčí a pravda přitaká
chtěj co chceš…

však kata nečekej
ty, nikdo jiný
soudí tvé činy

chtělo by se říct:
tak nebuď líný!

PAK SHEBNEŠ

však nemusíš
stačí???