Pláču nad propastí
do které bych měla spadnout
tak odtrhněte to závaží
a nechte mě klesnout
tam dole srdce mé přestane bít
tam lesk z mých očí vyprchá
tam tvář budu moct do ticha skrýt
a žádné oko kůli mě nevzlyká
v jámě plné mých hříchů
budu už klidně spát
blážený úsměv dotkne se mých rtů
a štěstí bude se mnou si hrát
A budu krásná a líbezná
v té lepkavé hnijící krvi
budu rozkošná a nádherná
až srdcem mým prolezou červi...
Právě naopak, ta poslední slova svou silou jen přidávají básni na kvalitě...
17.10.2006 13:13:00 | Mad.Goth.Girl