Odložení...
Odložení...
Opuštěné staré duše,
odložené do útulku
jako kusy staré nitě,
kde lze vidět vetchou špulku...
Paprsčité koutky očí
s dávkou smutku v pozadí,
slzy tváře sem tam smočí
prý rodina nezradí...
Bílé pláště jsou tu často,
jen havrani častěji,
další sbohem..Pavle,Vlasto,
nashle říkám raději...
Svět bolestí,smutků,stáří,
sester,ale sester koho?!
Ten naději nevytváří
na to je nás příliš mnoho...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Až tam jednou budu sedět
a na svoje děti hledět,
doufám budu také smířen
s čekáním na soudný den...
16.10.2006 11:34:00 | G.P.
Krásná, přesmutná báseň.
Mimochodem - ty vrásky ve vnějších koutcích očí, když jsou minimálně tři, znamenají smysl pro humor... možná proto se pak lépe říká sbohem... ono to jaksi vždycky víc trápí ty okolo... a člověk sám je smířen.
16.10.2006 09:08:00 | Levandule
