Všude plno cizích lidí,
Co kolem mě mlhu vidí,
Prázdné kupé, v něm žena,
Do telefonu očima zapřena,
Kývne, že tu volno má,
Nic se na ní nepozná,
Slza se jí do očí vkrádá,
Já nevěděla že tak strádá,
Smutek, zášť a bolest šíří,
Proto pohled slzami ji tíží,
Vím, vše kolem si solí,
Ale není jediná koho něco bolí…
Brečela pro své smutky...já vždy byla hotová, když jsem pracovala v nemocnici, jak ty lidi v čekárně brečeli, koho ztratili? Radši se člověk odvrátil, aby měli pro svoji bolest prostor,aby ji mohli vyplakat.
18.10.2006 09:12:00 | Jahudkka