mohyla a filosof

Anotace: o tom, co je cloveku blizke

chodník, po kterým jdu, je posetý lebkami
čestných lidí, co zničil sám život
tu a tam nějaká schází
to je těch bláznů, co žili svůj život
a odešli z jeho kruhů
....
se svojí největší upřímností dojdu k mohyle svého ega
oltář, mohutný obelisk je jako ztopořený pyj
mohutný penis trčící z duše
já, pravzor všech živých lidí
uchvácen jeho krásou
onanuji před groteskní monstrositou
slast masturbace všech částí mé osobnosti
.....
má největší upřímnost je libido ega
sexuální zvrácenost sebelásky a soběstřednosti
slízávám krev obětin své duši
přenádherná slepota pocitů a vjemů,
samoty, sebenásilí a extatické destrukce
vše u mohyly,co dává život a pseudosmysl,
dopřávám si další a další orgasmy, extáze a bolest
...
ach, ve snu božské komedie
jen debil se odváží říct, že hra
může skončit dřív, než padne opona

jen filosof, kterému hnijí střeva
mrzák, který se už nemá čím ukájet
jehož orgasmus mu je dopřán dírou v žaludku
pyroman, který spálil jeviště i s oponou
zavržený plevel, žijící na kališti narcisů
...
umírá pro ty, jimž sloužil jako šašek
bez rukou, bez ega, tedy věčně stojící ho penisu
sám a navždy spokojen,
že alespoň stejně mrtví
mu budou lepší společností,
než ti, kteří smrdí zahnívajícím semenem,
které si nestihli slízat z prstů
..
svou lebku na chodníku ještě nenašel,
ještě ne