Na houpačce v parku
Na houpačce v parku
Anotace: ...
Sedí na houpačce někde hluboko v parku,
uprostřed šedivě nudné skutečnosti.
Lidé tu vedou chladnou němou válku,
je jí odporně z falše a lstí.
Sedí tam a nohama houpá
a cítí snad všechno na světě,
když slova pálí přestaneš být hloupá,
lidé umějí ranit v jediné větě.
Sedí tam mlčky, srdce z oblaků,
v očích se zří pochopení a zášť,
sedí tam v šedivé bublině rozpaků,
ze snů šála a ze zrady plášť.
Sedí tam smutně v nitru jen žal,
pocity studí jako led
a vítr poslední smutný tón hrál,
když z prohry kol sebe stavila zeď.
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
:) Díky :) Budu se snažit...měla jsem teď nějakou větší odmlku ve psaní, tak doufám, že se to teď zas srovná...
06.09.2007 18:10:00 | Petiiiiiiiiiiik
Píšeš moc krásně. Když mi bylo tolik, kolik je teď Tobě byly mé básnické sklony ještě v plenkách a na kontě jsem měl jen pár svých děl.
Jen tak dál, pokračuj!!! :)
01.09.2007 18:53:00 | Achenar
Moc vám děkuju..."jako vždycky", tak to mě dostalo...a to s tím štětcem:O...fakticky děkuju
22.10.2006 11:14:00 | Petiiiiiiiiiiik
