Vyrostl v bolesti,
k pití pohár splínu.
Zatratil radosti,
za matku měl vinu.
Lásku mlhou obalil,
zradu za ženu si vzal.
Něhu za hřích vymněnil,
smutek se mu otcem stal.
Ve stínu kříže zůstal stát,
noc do pláště ho halí.
Za nocí nemůže už spát,
tak mrtví přáteli se stali.
Ta je z nového soudku, Mácho, viď? No uvidíme, co naleješ příště... já si na dobrý mok potrpím :-)
25.10.2006 08:57:00 | Levandule
ta temná stránka nezní špatně. Jen si na ni nezvyknout - ty konce já znám Mácho. Jinak se Ti to povedlo.
24.10.2006 14:10:00 | černočerný
fakt depkoidní ale já takové ráda čtu, je to s filosofií spojeno..a to mě sytí konejšivě...
povedla se Ti...filosofe
24.10.2006 11:21:00 | Jarky
Vyrostl v bolesti,
takže je otužilý!!
A poznal radosti,
proto by měl být vinný??
Lásku si chrání,
zradou je učený...
hřích s něhou zase si
nazpátek vymění...
Smutek mu základ dal
šedý jak kameny...
pod křížem postává
ve chvilce důvěry...
barvy mu půjčují
nebeská znamení...
Živí jsou teď jeho
pozemská strašení...
;o))
Aby ne, když občas jiskřivé zbraně využijí...
to jeden rozklepe se... a co v něm bylo síly...
;o))
24.10.2006 09:47:00 | Cecilka
Nesmutni můj básníku. Podzim přejde, slunce vyjde, láska přijde.
I když, mně se smutný básničky líbí :-)
24.10.2006 09:20:00 | Koprtinka