Končím

Končím

Zrozena z lidské touhy jako žena
jdu světem jak lidským hřbitovem
pýcha je ta, co dává nám jména
a sobectví jest naším domovem

V kalužích slz co lidé vyplakali
spěcháme s výrazem kamenným
v noblesní robě a vůbec žádné boly
vždyť člověk je vládcem vrozeným...

Noci jsou chladné, dny však hřejou
tučnými konty a hlavami sražených
nač lásku, když peníze jsou měrou
jež udává nám tempo tupých dní

Tak kráčím tím světem divným sama
a odmítám už dále takhle žít
chci křičet, vzpírat se a nebýt vůbec dáma!
ven noblesní, však uvnitř umět se jen zpít…

Už nikdy víc mi nikdo z lidí
nebude tu kázat o morálce
…jen prach, popel a vše co smrdí…
Já končím v téhle hnusné válce!

Já půjdu kam mě ponese mé srdce
A půjdu třeba deset tisíc mil
Však nebudu mít kolem sebe žádné klece
A hořkou pachuť, co by SOTVA vítr smyl…!!!