Vězeň
Vězeň
Anotace: ..trilogie-Deprese,Křik,Naděje..
Bílá, červená, zelená
Barvy
Nemohu spát.
Hudba, vroucí voda, tlukot srdce
Zvuky
Nemohu jíst.
Sklo, kov, kamenina
Hmota
Nemohu přemýšlet.
Úzkost, chlad, zmatek
Pocity
Nemohu?
Nevidím.
Sám sebe jsem uvěznil
sám sebe jsem zamkl
sám sobě okovy přichystal
sám sebe po zádech tloukl.
Sám.
Došly smíchu zásoby,
i kapsičky jsou prázdné.
Všechno je dnes naruby
a i plamínek naděje
brzy zhasne.
Bílá, černá, zelená
Barvy
Nemohu spát.
,,,,
Křik
Běžím po místnosti jako šílený.
Jsem šílený.
Křičím.
Mlátím pěstmi do stolu, do zdí,
kopu do všeho, dupu.
Nejsem k utištění.
Nejsem k zastavení.
Doháním sám sebe,
pokouším se zachytit
trhám sám sobě triko
zahazuji cáry.
Jsem odstrčen, klesám, padám.
Znovu se pokouším,
držím sám sebe za ramena
třesu sebou.
Křičím sám sobě do obličeje.
„Martine, Martine, žij!“
„Vždyť víš, že to jde.“
Po tvářích se nám kutálí slzy
Mně a Mně,
nám oběma.
Klesáme na kolena,
opíráme se o stěnu
splyneme v jedno.
Odpočívám.
,,,,
Naděje
Jsem zpocený, unavený.
Ležím.
Je mi zima.
Těžce dýchám.
Jsem ve své cele,
ve svém vězení.
Podívám se na své ruce.
Krvácím.
Někde v tom amoku
jsem si rozbil kotníky,
rozdrásal dlaně.
Cítím klid.
Už nejsem zaslepen.
Vidím.
Pohladím kamenné stěny své kobky.
Mé okovy?
Nejsou na rukou,
tam, v tmavém koutě,
leží jak mršina líté šelmy.
Pomalu se plazím
unaven sám sebou
po studeném kameni své cely.
Tam vzadu,
už jen na dosah,
je paprsek slunce.
Malý plamínek naděje.
Pár stébel ze svého slamníku
položím mu k nohám,
aby se rozhořel.
Komentáře (9)
Komentujících (7)
Doporučit
Tiskhodně zajímavé až mě to tempo zadýchalo:)
04.11.2006 14:23:00 | Jats
Levandule má pravdu, vlastně M. Quist... je to vězení s klíčem uvnitř... jen sám vězeň může tím klíčem otočit...
29.10.2006 07:45:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
Báseň plná emocí,až to bolí.Moc dobře napsáno.
28.10.2006 08:56:00 | s.e.n
Střapatá... no co...
aspoň se můžeš smát!!
Myslíš si, že se
ježibaba dá učesat??
A kouli křišťálovou
zas tak moc nelešti!!
Jiskra ti škrtne v oku,
stane se neštěstí!!
:o))
Čarovně krásný chvilky vinšuju!!
:o))
27.10.2006 18:47:00 | Cecilka
Deprese...
jsi rytíř, nech udělat
si pro ni brnění!!
Pak mine tě, nebude
místo k uhnízdění...
Křik...
zařvi si...vykřič
ze sebe všechno trápení,
pocítíš nesmírné
blaho uvolnění...
Naděje...
pár stébel stačí,
by se rozhořela...
a máš-li málo,
tak pošlu... expres... třeba... ;o))
* * *
Smíchu zásoby
ti sypu do kapsiček
maluju duhou
dnešek tvůj... ba i zítřek...
* * *
Ale teď cítím jakousi lotrovinu...
něco studeného dostalo se mi pod peřinu...
tak přikládám pod kotlík s bejlím čarodějným,
světnici prohřívám... přikrytí nutné není...
;o))
27.10.2006 09:52:00 | Cecilka
Všechno se mi zdá špatné, špinavé, temné,
...protože všechno vidím přes sebe samého.
Jsem připraven nenávidět lidi a celý svět,
... ze zoufalství, že je neumím milovat.
Chtěl bych vyjít,
chtěl bych utíkat a letět do dalekých zemí.
Já vím, že existuje RADOST, já jsem ji viděl zpívat na tvářích.
Já vím, že existuje SVĚTLO, viděl jsem jeho záblesk v očích.
Pane, nemohu se dostat ven, miluji, a zároveň nenávidím svůj žalář,
protože jsem žalářem sám sobě,
a já se mám strašně rád,
já se mám strašně rád, Pane, a libuji si v tom.
Pane, nemohu ani najít dveře, abych vyšel ze sebe samého.
Tápu jako slepec,
biji do vlastních zdí, do vlastních hranic,
zraňuji se,
bolí mě to,
strašně mě to bolí, a nikdo o tom neví, protože nikdo ještě nevešel do mého nitra.
Jsem sám a sám a sám.
Pane, Pane, slyšíš mě?
Pane, ukaž mi dveře k východu, ukaž mi moje dveře,
vezmi mě za ruku
a otevři mi,
ukaž mně cestu,
cestu k RADOSTI, cestu ke SVĚTLU.
...Ale...
Pane, slyšíš mě?
Můj, drahý, já tě slyším.
Mám soucit s tebou.
Již dlouho tluču na tvé zavřené okenice, otevři je, a mé světlo tě osvítí.
Již dlouho stojím před tvými zatarasenými dveřmi,
otevři je, a najdeš mě na svém prahu.
Já tě čekám, bližní na tebe čekají,
ale musíš otevřít,
musíš vyjít ze sebe samého.
Nač pokračovat ještě jako vězeň svého nitra?
Jsi svobodný.
Já jsem nezavřel tvoje dveře,
já je nemohu otevřít,
...ty sám je máš zamknuté zevnitř na tisíc západů.
Michal Quoist: Pane, zbav mě samého!
Milý Kouzelníčku,
dovolila jsem Ti sem dát tuto citaci... nevím, jestli jsi věřící, ale na tom nezáleží... vem si z toho jen to, co Tě oslovuje, pokud alespoň něco najdeš... já to taky tak dělám... a tyto texty mi v dlouhých depresívních obdobích pomáhaly... Ale třeba Tvá báseň není o Tobě, takže je můj pokus o pomoc lichý...
Moc Ti děkuji za návštěvy u mně :-)
26.10.2006 23:24:00 | Levandule
tak dokonale vykreslená emoce a prožitek způsobily, že jsem je prožila též... bolí mě z toho srdce... pro všechny, kteří toto prožívají... aniž by chtěli
možná, až budeme sbírat do kapsiček radost, smích a štěstí od svých přátel a drahých, cinkne nám o duši myšlenka, čím je vykoupen tento jejich dar...
děkuji
26.10.2006 21:58:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
Posílám Ti balík briket a koukej pořádně přikládat...!
26.10.2006 10:39:00 | G.P.
...a kurňa ...
...deprese jako hrom ...
...to jako fakt ??? ...
...že ne :) ...
26.10.2006 00:53:00 | WhiteSkull