Není

Není

Anotace: . . .

.

Tma se na mě přísně dívá zvenku
bála jsem se jenom nachvilenku

Ty dal jsi mi pod nohy pevnou zem
a já tobě lehkých křídel snění...

Tak jaktože zahnáni jsme až sem
odkud snad ani návratu není...?

.
Autor Sněhurka, 26.10.2006
Přečteno 359x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Krásné...

27.10.2006 11:49:00 | Sněhurka

Mám strach, že jste tu spolu každý sám.
Nemohu poradit, nemohu pomoci, snad jen báseň , kterou jsem napsal kdysi sám.

Snad příště

Rozervaná duše.
V srdci trosky a tma.
Balvany otáčející se v nekonečném prostoru, chlad.
To je moje duše?
Ne!
To je moje srdce.

Stojím, dívám se,
dívám se, co zbylo.
Kameny, prázdno vesmíru, poušť.

Potí se mi ruce.
Zavřu oči.
Zahrada plná květin, stromů, motýlů.
Pak rána, nic.

Popadnu nejbližší kámen,
zasadím do něj květinu –
ta vůně, ta zář.

Pouštím
Zářící, vonící mizí v nekonečném prostoru.
Tma – pokrčím rameny
Snad příště – snad.

Neuplynulo čtrnáct dní
a svět se změnil.
Otáčí se rychleji.
Sázím květinu za květinou,
posílám je do prostoru.
Usmívám se.
Snad je příště – snad.

26.10.2006 16:41:00 | kouzelníček

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí