Bolest v duši

Anotace: Někdy se to stane, ale nemělo by... je mi líto, že se to stává...

Mám oči mokré od slz,
řinou se mi po tváři,
jsem jako slepá, nevidím skrz,
pomalá hudba tento děj dotváří.

Navzdory vlastní touze zemřít, přežívám,
ztrácím všechen žal, smutek i radost
a myslím si, ba se i dovídám,
že už nespatřím žádnou lidskou bytost.

Pomalu odtéká mi život z těla,
setkávám se s něhou černou,
zavírám oči, už je dost času co jsem bděla,
držím se smrti, smrti, která zůstane věrnou.

Neplačte, netruchlete, nesnažte se býti milí,
vždyť jste to vy, kvůli kterým jsem řekla Konec.
To vy jste mě k tomu dohnali, tím, že jste tu o mě snily,
ale já nechtěla být taková...

Někdy vypadá stékající pramínek krve jako vosk tekoucí po svíčce...