Pro tebe...

A přišla ta chvíle,
kdy ocelová jehla projela povrchem těla
a rudý proud krve poskvrnil bílé nekonečno.
Cink - to naše srdce spojila se v jedno.
Najdenou já jsem byla Ty
a Ty jsi byla já.

Pak vítr přines podzim
a s ním přišel i on,
jeho hlas naplnil ticho až po okraj
a byl jak ostří nože,
když zraňoval nám srdce.
Já poznala jsem
že ty oči, ten hlas patří jen Tobě.
A ve mě zůstala otevřená rána,
a na duši mi sáhl chlad.

Ale nemohu se trápit,
když Ty jsi šťastná,
já nemohu umírat,
když Ty žiješ.

Chtěla bych vidět padat hvězdu.