Modrá stuha
copem země protkaná
vlídná, hravá, vášnivá
břehů
měkce se dotýká
oblé kameny
v mechový samet odívá
stromům i tulákům
v okolí
zrcadlo nabízí
tajemně
se někdy tváří
listy do dálky unáší
jinde proud
doráží, prská
pokořit se snaží
skálu
překážku letitou
v cestu jí postavenou
řeka bohyně
do mokré náruče
i malou vydru
přivine
domov útulný
živým tvorům poskytne
pak už rychle běží
bez ohlédnutí
k milenci svému
oceánu vzdálenému.
..a taky umí vyprávět..zlobit se..i usmívat..někdy trochu čarovat.. vždyť je přece živá :o)
Je stále aktuální, jak budu moci, pošlu...
10.11.2006 22:08:00 | Mourek
tak to je pěkná..tahle se mi doopravdy líbí...
tak blízko ní bych chtěla být...
hříchy a zloby v ní si smýt
...a přitom...ona...
...zůstane bez poskvrny...;)
liz
03.11.2006 20:28:00 | Lizzzie
... šumí mi v uších ... a promlouvá ...
ano nesplet jsem se ... je to báseň ... řeka v básni ..
Velká báseň o řece, nic víc ...!!
01.11.2006 20:59:00 | HarryHH