Requiem dálniční známce
Requiem dálniční známce
povzdechni si
zešedlá břízo
v korunách
se ti život rojí
a teď
ti ho zabíjejí
když lámou tvé kořeny
v nenávisti
ke všemu šťastnému
za chvilku
naposled zapláčou
dva něžní opeřenci
nad svým domovem
nad tebou
již zítra
zahubí je
nestydatá
šedá
realita
vždyť tu povede
dálnice
Komentáře (9)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
já umím být všelijaká to záleží na okolnostech ale nejdrsnější jsem když mě někdo naštve takovým způsobem až se přestanu ovládat:)
12.11.2006 04:44:00 | Jats
To se mnou ještě bříza mluví....šlehačko, ty umíš být i drsná? To snad ne!
11.11.2006 16:08:00 | PUERO
Jednou jsem musel své přítelkyni Bříze uříznout větev.
Už dva roky se mnou nemluví.
10.11.2006 20:29:00 | kouzelníček
Vím, že jsi nemyslel sprostá. To myslel jen já. Ale drsná syrovost by tomuhle tématu slušela určitě víc než sprostota, to jo.
02.11.2006 14:54:00 | smudlinek
Šmudlo já nemyslel sprostá, ale drsná, tvrdá. Tohle téma nechce něhu, ale surovost, aby vynikla realita.
Proto se do toho nepouštím. :)
02.11.2006 14:50:00 | Mácha
Jats umí být drsnější, teď nechtěla.
Moc hezký.
A příště buď strašně sprostá :-)
02.11.2006 14:46:00 | smudlinek
no, tak k tomuhle mam hodne blízko.. taky jsem o tom psala v příbehu o stromu.. tyhle veci me vždycky tak zamrzí..:(
02.11.2006 14:41:00 | aveefa
