Ranní modlitba

Kratičký záblesk slunce svitu
Stál jsi tam sám a poslouchal
Hvězdy už spaly, když za úsvitu,
Zvuk Boží ticho rozhýbal.

Sýkora usedla na větev břízy
Zapěla smutně a od srdce,
Napil ses ze studně šťavnaté mízy,
Pak chytil Odvahu za ruce.

Povídals o lásce, o tom cos chtěl,
Ona tě hladila po tváři,
A když pak oči své v studánce zřel,
Poklekl k svatému oltáři.

Obětí staly se kopretiny
Nahý jsi usedl sám,
Odešel zármutek, tajemné stíny
A tvoje naděje zastřely klam.