Zpráva
Zpráva
lež mysl drtí, výčitky zabolí.
Kolem prach zvířený od ptáků,
pravda se skrývá kdesi v údolí.
Ve stínu noci křídla zašustí,
anděl smrti mlčky prstem kývá.
Myšlenky fantazii uzdu popustí,
šaty pryč, noc půvaby tvé odkrývá.
Úžasem i noční vánek ztich,
noc po kapkách do tebe vchází.
Plná vášní nevíš co je hřích,
duše je zmámená, jak po extázi.
Kapky vína na rtech pálí,
svítání slzy marně ukrývá.
Vášně mizí kdesi v dáli,
pravda ta krásná nebývá.
Komentáře (11)
Komentujících (10)
Doporučit
TiskMoc pěkné verše :-)
08.11.2006 14:03:00 | ona
Jo Máchačko .. tohle je tvoje parketa ..
.. a moje .. bejvávalo ... darmo mluvit.
Ta pohraničářská mě moc nevzala .. ale tahle .. ta je pěknej virblík dušovzpomínkový / to koukáš jak pracuji s tím češtinem ..:-)) /
takže cvičit .. malýho Vaška, vekýho .., kotlíky, ... a hrnce ... 3 hodiny denně .. a mistr se narodí ..
.. a jinak klečet na mrtvým hrachu ... jak říká Monča ..
/ mrtvej hrách = zostření trestu, ... zelenej ...živej ... to je brnkačka /
ještě si zahraju na korektora .. v posledním rádku bych dal "tak" tak to cítím já ..
a roboti v chemických oblecích stříkají -JED-
08.11.2006 12:45:00 | HarryHH
"noc po kapkách do tebe vchází"
Tohle je, Mácho, asi nejhezčí, prostě nádherné... díky za noční kapky v mém novém ránu :-)
08.11.2006 08:26:00 | Levandule
:-)))
07.11.2006 20:48:00 | isisleo
Už je mi jasné,
že k únosu ježibaby
na křídlech fantazie,
použil jsi mnohem víc,
než jenom pouhé magie :o)
07.11.2006 17:28:00 | Mourek
Po kapkách noc proteklá
myšlenka v báseň vzkvetlá
a s lehkostí papíru
létá tu na literu
...
07.11.2006 13:12:00 | Marcella
...možná hledám co nikde není...
...láska je bolest, co životy mění...
Ale krásně :)
07.11.2006 10:45:00 | Koprtinka
Napadla mě jedovatina... můžu si jí dát do básniček?
07.11.2006 10:22:00 | Cecilka
Jo šmudlo osobní, ale konec byl hořkej, moc hořkej. ://
Ceilko za 200. Super, výborný. :)))
07.11.2006 09:58:00 | Mácha
Červánky barví mořskou pláň nebe...
myšlenky letí někam dál...
každý můj smysl vnímat svede
to, že jsi tady, se mnou, sám...
Pod pláštěm noci, která hřeje,
víno se na rtech rozpíjí,
možná, že hřeším... možná že ne...
možná, že jsme se zbláznili...
Svítáním obzor znovu jemně
jakoby studem zrůžoví...
a pravda... ta zůstává ve mně...
o jejím vzhledu nepovím...
;o)))
(když lumpačit, tak lumpačit)
07.11.2006 09:55:00 | Cecilka
Panečku, doufám, že tvá osobní vzpomínka!
Velice pěkná!
07.11.2006 09:49:00 | smudlinek