Otázky

Anotace: Volné veršování :) - trochu sentimentální a neměla jsem jiný nápad jak to pojemnovat :)

Stojím na břehu - břehu života,
Pod nohama zem rozpadá se,
Padá do temného nekonečna.

Kdo jsem já? A kým je člověk?
Proč jsem zde?

Ležím, nic nevnímám krom blížící se smrti,
Ležím, tiše přemítám.

Kdo jsem já? A kým vlastně člověk je?
Proč byla jsem zde?

V dětství o dospělosti mnohý sní,
Ve snech spřádá budoucnost
A na minulost – žádný nehledí.

Kdo jsem já? A kým jsi ty?
Proč jsem zde?

Kolik jich jen bylo?
Moudrých i hlupáků?
Kolik z nich v naivní víře věřilo,
Kolik přání skončilo zadupaná v prachu?

Kým jsem byla a kým jsem?
Proč jsem já a proč jsi ty?

V dospělosti – krutý osud jako vichřice
Pohrává si s našimi životy – baví se.
Baví se jako malé dítě,
Nehledí – komu ublíží, komu pomůže?

Proč jsem já? A proč jsi ty?

Kolikrát mě osud srazil,
Kolikrát mě pozvedl?

První vráska, druhá, třetí –
Děti odcházejí, odlétají ze svého hnízda.
Zanechají mě tu: Nepřistřihneš nám křídla.

Ležím, cítím blížící se smrt.

Kde je láska, kterou jsem darovala?
Kde je trpělivost a obětavost?

Jsem stará – dávno k nepoužití,
Odpad, který leží na ulici.
Ležím, tiše přemítám.

Kde jsou děti, moje pýcha?
Kde je manžel milovaný?

Vše se v proudu času skrývá,
Nejsem nic. Nic.

Jsem starý člověk, opuštěný, zlomený.
Kolik jsem toho za života dala?
A zpátky – zpátky nemám nic.

Stojím na břehu – břehu života,
Pod nohama zem rozpadá se,
Vítá mě – temné nekonečno.

Už necítím nic. Ani bolest, ani žal.
Přede mnou je země Čistá,
Očekává mě, očekává s otevřenou náručí.

Mnoho milovaných tváři pluje kolem mne,
Nevšímám si jich – stejně jako oni mě.

Byla jsem NIC. Nyní nejsem,
Jsem znovu já, jen já.
Znovu ve mně srdce buší,
Cítím lásku, přátelství –
Ti, na které jsem zapomněla – ti jdou mi vstříc.

Kým jsem byla a kým jsem teď?

Jsem šťastná, milovaná,
Znovu dýchám ...