Okno bez záclon
V jeho noci
visí odraz lustru,
nad ním shluklo se
souhvězdí bělavého stropu
…
jako světlo duše
v ebenových dnech,
jehož odraz
prozařuje duhovku
mých modrošedých očí
Já ale nechci žít
jen v odrazu
dráhy světelného paprsku
ze žlutých žárovek
přežívání
Svou kůži
pokládám na parapet
a jehlou protahuji
každým pórem
zlaté vlákno slunce
Závěrečný uzlíček smíření
…
a zase se můžu dívat
skrz čisté sklo
Po odrazu lustru ani památky
Svítá
zanechává stopy vypsaného rukopisu. Chtěl bych se do těch modro-šedých očí podívat.
14.11.2006 20:26:00 | černočerný
Zlaté vlákno slunce .... moc hezké. Já bych raději paprsky, trochu na zahřátí. :)
09.11.2006 18:40:00 | NikitaNikaT.
Ahoj Levandulko! Dneska je mi mnohem, mnohem líp. Vyspinkala jsem se a i když je dneska ubrečený ráno, tak se cítím nabitá energoškou... děkuju, že na mně myslíš... děkuju moc! Já na Vás taky myslím (Ty, Lucinka, G.P. )
09.11.2006 11:23:00 | Hannazka
nerosvěcuj ten lustr...
bez jeho odrazu
nebude báseň usmíření
...nebude jí třeba...
:o) J.C.s
09.11.2006 08:20:00 | j.c.