Milované i zhrzené...

Tisíckrát muži přislíbili
své milé věčný lásky žár
a tisíckráte od té chvíle
naplnil dívkám duše zmar...

Tolikrát nás ty mužné rety
líbaly s láskou, navěky
tolikrát zlobně pohlíželi
na ctitele a na reky...

Jak mile znělo jejich: Moje
královno ze všech princezen.
Kolikrát ještě dívčí slzy
pokropí tuhle černou zem?

Nastokrát budou hledat slova
i pohledem Tě žhavým mást
pokaždé, stále, zas i znova
polibky budou dívkám krást...

A my jim za to duše dáme
růžově smlouvy stvrzené
ač nám to rozum v půli láme
milované i zhrzené...