Kéž v dobách pana Puškina
směla bych létat po parketu
uzarděna a nevina
předčila holubice v letu.
Vždyť bál tam právě začíná
jiskrné hvězdy září z mraků
a v parku dýchám noční vzduch,
zapřena v rámě ze tvých zraků,
nevnímám kolem shon a ruch.
Jen dvě hluboké studny nyní
staly se středem vesmíru,
nehladí jako hladí jiní,
jemně jak dotykem kašmíru.
A když pak v temném koutě růží
polibek byl mi ukradnut
víčka se chvějí a dech se úží
i zloděj ustrnul nepohnut.
Slovíčka omluvy zašeptals tiše
prý prosíš mou paměť o milost
zrudlou tvář ukrývá do cypřiše
první a smělý mých rtů host...
a proč se nevrátit do doby tanců,
polibků v koutech a nevinných můz?
Třeba teď Puškin sám sedí v koutě,
vílu svou hledá,vyňatou z hrůz..
Lucijena a za 100
23.11.2006 22:05:00 | Lucijena
je to pekne,ale vis ze ja naty souvisle odstavce moc nejsem..dela mi to pak problem precis..to vis ja a ma oboustrana tupozrakost..preskakujoáu mi radky..ale jinak supa..
10.11.2006 19:40:00 | Lady Celebrian
Aylíku .... móc pěkný, tak nějak to strejda Puškin napsal ...
.... a ty se mu báječné ... hodíš do partu ..
ta projekce tvé osůbky do děje ... nepřehlédnutelná ..
09.11.2006 22:09:00 | HarryHH
Nerad čtu opticky nedělené básně, dělá mi to problém. Můj osobní. Ale jinak moc dobrý... jo!
09.11.2006 19:34:00 | Buližník
začínám číst pravidelně tvé SKVĚLÉ verše...a zkusím napsat, budou-li ty další ještě lepší...však vím, že určitě sama sebe dobře zhodnotíš...dnes skvělé stejně jako budoucí milování???
09.11.2006 17:32:00 | Mirka Hedbávná